Bosna i Hercegovina - 12.-15.8.2004

Při instruktorských zkouškách, které pořádalo zastoupení TDI/SDI Eastern Europe začátkem června na Visu, jsem se seznámil se dvěma novopečenými instruktory z Bosny. Líčili neuvěřitelné zážitky při potápění v divoké řece Una. Doma jsem to vydržel jen čtrnáct dní a vyrazil jsem znovu na jih, tentokrát do Bosny a Hercegoviny. Někteří známí se na mne dívali jako na dobrodruha, nešetřili dobrými radami, jako nenech se tam zastřelit a podobně, ale to mne nemohlo odradit.

Una je pohraniční řeka. Pramení v Chorvatsku a pak pokračuje Bosnou  v blízkosti chorvatsko bosenských-hercegovinských hranic nedaleko Plitvických jezer. Její  tok je v této části většinou ukryt v hlubokém údolí. Do Bihače, hlavního města Unsko-sanského kantonu,  přitéká po osmdesáti kilometrech od jihovýchodu, ve městě se stáčí a odtéká na severovýchod do Sávy. Voda je bohatá na minerály, ze kterých se na mnoha místech utvořily mohutné travertinové usazeniny, které vytvořili množství peřejí, splavů a vodopádů. Největší z nich Štrbački buk je vysoký dvacet metrů. Vyzbrojen těmito informacemi jsem vyrazil na cestu.

Po osmi hodinách cesty přejíždím hranice Bosny a Hercegoviny a mířím k Bihači. Moji noví přátelé mne zde již očekávají. Sedíme v malé kavárničce na břehu Uny, překřikujeme Gradski slap, asi metr vysoký přírodní splav, a domlouváme plán mojí krátké návštěvy. U stolu sedíme čtyři. Bratři Željko a Džuran, Mujo a já. Hovoříme o možnostech potápění. Pak následuje krátký odpočinek a můžeme vyrazit.

Ráno je slunečné, průtok zvětšený po nedávné povodni nadále klesá a voda se viditelně čistí. Potápěčský klub Una-Bihač, ze kterého jsou moji noví přátelé, má svoji základnu u jezera nad Gradskim slapem. Takže téměř rovnou ze dveří hurá do vody. Zpočátku je klid. Ale rychlost proudění se postupně zvětšuje. Po chvíli mi buddy dává pokyn k zalehnutí. Chytáme se kamenů a čekáme. Konečně. Z dálky se najednou objevil stín větší ryby. Kolem nás se však jenom mihne, takže se mohu jenom dohadovat, že to asi byla opravdu hlavatka. Željko dává pokyn k pokračování. Překonáváme hlavní proud a dostáváme se až k protějšímu břehu. Stáčíme se po proudu a můj průvodce se stále větší rychlostí blíží ke splavu. Chci sledovat, jak celý manévr provede, pouštím se, ale téměř okamžitě mám takovou rychlost, že se musím zabývat sám sebou. Jde to ráz na ráz. Zhoupnutí na vlně, kopanec do hlavy od vracáku, spousta bublinek, a když se dostávám zpátky na hladinu, jsem dvacet metrů od splavu, rozhlížím se a dostávám pokyn k zanoření. Klesáme na dno, kde se v proudu prohání několik lipanů. Připlavou, chvíli se drží proti proudu na místě, pak malé otočení na stranu a bleskurychle mizí unášeni proudem, aby se opět mohli vrátit. Přímo pod splavem potkáváme hejna drobných rybek a několik pstruhů. Neustále bojujeme s proudy a pomalu s vracíme zpět.

Času mám málo a tak se snažím poznat co nejvíce. Při jedné z vyjížděk jedeme po prašné cestě, míjíme Čeljski slap a pokračujeme podél řeky. Najednou se kolem cesty objevují žluté pásy s černým nápisy MINE. Zastavujeme. Tady to může být opravdu nebezpečné, vysvětluje Željko a vede mne na procházku do minového pole. Pracují zde příslušníci organizace AMP, která minová pole likviduje. Dnes tu zrovna nikdo není, takže se můžeme podívat zblízka. Željko mne ujišťuje, že vyznačený průchod je bezpečný a že miny označují žlutě natřené kolíky a ty tu zrovna vidět nejsou. Přesto mám ve vnitřnostech zvláštní pocit.

Další ponor, který nás čeká, nebude v Uně, ale v jejím menším přítoku, říčce Klokot.

Opět rychle sbalit výstroj a jedem. Tentokrát je cesta snadná, jen asi  tři kilometry. V autě se mnou jede Mujo a přece jen mu to nedá, aby nevzpomínal: „Tady na tomto vršku byly naše hlídky a na protějším svahu naši nepřátelé. V tomto domě ve sklepě jsem měl velitelské stanoviště“, ukazuje mi malou chatku kousek od břehu Klokotu. „A v lese na druhé straně již byli Srbové.“ Trochu se vrací svíravý pocit z minového pole. Z našich besed již vím, že pod vodou se nevybuchlá munice nachází zejména tam, kde se bojovalo a kde byla delší dobu fronta. Začínám mít podezření, že se jdeme právě na takové místo potápět.

Vstup do vody je rutina, beru si s sebou fotoaparát. Proud je velmi silný, zatím nejsilnější jaký jsem zde potkal. Voda přitéká z nedaleké vyvěračky, ze které vytéká 15 až 18 metrů krychlových vody za vteřinu. Odpovídá tomu i teplota 9 oC. Za chvíli mi Džuran ukazuje, pojď se podívat, ale opatrně. Nevybuchlá mina z minometu. Opatrně se přibližuji a fotím. Mina zůstává netečně ležet na dně. Okolo je množství vegetace. Několik metrů dlouhé stonky vodních rostlin vlají v proudu a skrývají vše, co pod ně propadlo na dno. Je mi jasné, že rychlý pád na dno by mohl mít za následek nepříjemně rychlé vynoření. Raději se nedotýkat. Po několika desítkách metrů mne vyleká další nástraha. Později místní potápěči, kteří jsou v tomto oboru experti, podle fotografie odhalili, že se jednalo a velkou poklici na hrnec. Ale poznejte to pod vodou, když bojujete s proudem a nejste experti. Další nebezpečí, ruční granát, poznávám spolehlivě, ale tentokrát již nefotím. Řeka se zužuje, proud sílí. S fotoaparátem v ruce je postup velmi pomalý. Signalizuji, že se vracím. Všichni se otáčíme po proudu a za chvíli jsme nazpět v místě, kde jsme začínali. Opouštíme frontovou řeku a rozumím tomu, proč je zde v některých místech potřeba být opatrný.

Vracíme se zpět do Bihače. Balím si věci a kontroluji si své poznámky. Čas vyměřený pro návštěvu je vyčerpán. Srdečné stisky rukou a brzy nashledanou!

Několik rad pro případné zájemce o potápění v Bosně v řece Una:

• Organizujeme cesty do Bihače spojené s výukou potápění v divoké vodě. Pokud máte zájem, můžeme takovou cestu zorganizovat i pro vás. Známe podmínky, víme, co je potřeba.
• Pokud máte zájem, pošleme vám konkrétní nabídku. Počet míst je však omezen. Možná budete muset počkat, až na vás přijde řada.
• Cestovní formality jsou jednoduché - stačí cestovní pas, vízum zatím do konce září není potřeba.

Nedoporučujeme:

• Volný pohyb bez průvodce v terénu !
  • v blízkosti řeky a někdy přímo na břehu řeky probíhá chorvatská hranice, kterou kontroluje pohraniční policie. K pobytu v  tomto území je třeba povolení, které obstarává místní spolupracující organizace potápěčů. Proto také nedoporučujeme pokusy o samostatné potápění bez spolupráce s místními potápěči. Mohlo by skončit konfliktem s policií.

• Samostatné potápění bez průvodce !
  • i když od konce války již uplynulo devět let, nachází se na některých místech (zejména pod vodou) nevybuchlá munice, která by vás mohla ohrozit. Naši průvodci ví, která místa jsou bezpečná a kde se lze pohybovat bez zbytečného rizika.

• Provádět politické rozbory a komentáře, které by se mohly dotknout místních obyvatel !